odporovat
See also: odporovať
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈotporovat]
Verb
odporovat ?
- to resist
- to protest, counter, oppose, rebut, contradict
- "To není pravda," odporoval mladík. ― "That's not true," protested the lad.
- to be contrary to, be at odds, disagree, contradict
- Takový postup odporuje zákonu. ― Such a move is against the law
Conjugation
Conjugation
| Infinitive | odporovat, odporovati | Active adjective | odporující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | odporování | Passive adjective | odporovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odporuji, odporuju (coll.) | odporujeme | — | odporujme |
| 2nd person | odporuješ | odporujete | odporuj | odporujte |
| 3rd person | odporuje | odporují, odporujou (coll.) | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odporovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odporoval | odporovali | odporován | odporováni |
| masculine inanimate | odporovaly | odporovány | ||
| feminine | odporovala | odporována | ||
| neuter | odporovalo | odporovala | odporováno | odporována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | odporuje | — |
| feminine + neuter singular | odporujíc | — |
| plural | odporujíce | — |
See also
- odolat
- odolávat
- protiřečit
- protivit se
- příčit se
- oponovat
- nesouhlasit
- vzdorovat
Further reading
- odporovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odporovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- odporovat in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.